sobota 31. března 2018

KAPITOLA 5. Chlapy nepláčou (pokračování pro ženy o mužích)

Jak se máš? Jak ti bylo? To jsou otázky, které vám přijdou normální, že? Mužskou mysl však zastihnou nepřipravenou. Zuřivě ve své logice hledá tu nejlepší odpověď. Když tam nic výrazného nenajde muž odpoví: "Dobře." Samozřejmě, že byste se rádi za tu dobu vcítily do mužova prožívání, ale jaksi nevíte jasně - je to smutek? Něco se stalo, že na chvilku tak ztuhl? Narazily jste jen na mužův poker face. Ten je samozřejmě důležitý mezi muži (emoce jsou přeci slabost, to už víte). Proto pozor na projekční plátno - ty emoce, které mužovi teď přisuzujete, jsou vaše vlastní.

Pozor také na ověřování si svých obav. Když vás mužův kukuč znejistí a vy si začnete ověřovat, zda jste něco udělaly špatně např. vadí mu ten nepořádek, že jste na něco zapomněli, jestli vás ještě vášnivě miluje apod. Muž o tom zauvažuje, zjistí že mu nepořádek vadí, vzpomene si, že jste se na něčem domluvili a zas to neni, a při sebezpytu přijde na to, že teď vlastně žádnou vášeň necítí. A popravdě se dozvíte, že vaše nejčernější obavy se naplnily. Tak se rozpláčete. Muž jen civí. Vždyť nelhal a odpověděl na otázku, jak nejlépe mohl. Myslí si, že jste jej vtáhla do nějaké citové manipulace a začíná cítit naštvání. A to je emoce, kterou vám bez obalu sdělí. Končně víte, jak se má. Ale o to jste zrovna nestály, co?

Někteří muži jsou ve světě žen protřelejší a tak se naučili na tyto otázky odpovídat okamžitě a s úsměvem: "Je mi skvěle miláčku! Vždyť tě miluji!" Vy po takových odpovědích jihnete a svůj mužský protějšek už dalšími otázkami na prožívání do kouta nezaháníte. Dobrým aikidó tahem jsme si zajistili opět klid. Neboť ten ve vztazích spolu s pohodou a občasným humorem milujeme.

Vlastně bychom byli doma šťastní, kdybychom necítili hlad, naštvání a únavu. To je  zlověstná triáda hlavních negativních mužských  emocí, které se ve vztahu řeší. Ostatní emoce jsou tabu. Řešíme si je sami. Někam se zavřeme a jsme nepříjemní, pokud se nemůžeme stáhnout. Běda, jestli si myslíte, že nám mužům pomůže se o své bědy podělit. To funguje vám.... Co si v klidu přechroupeme, odsupíme, anebo možná i tajná slza skápne. Ale pak najdeme řešení, které nás vysvobodí. Můžeme se vrátit mezi ostatní s vyrovnanou tváří.

Hlad je pravěký pocit, který nás vyháněl z tepla jeskyní do nehostinného světa čelit mamutům, kancům a jiným bestiím. Bojovat o život. V trochu lepších časech současnosti se tento rudiment obrací nikoliv proti mamutům a kancům, ale proti vám, milujícím bytostem. Nebojte máte protihru: Láska prochází žaludkem. Která z vás jí v rámci emancipace odmítá hrát, je sama proti sobě. Pokud se naučíte společně s mužem čelit té šílené bestii, která vašeho drahého sžírá zaživa. (Tak prožíváme hlad, dámy!) Zajistíte si muže mírného a milujícího. Stačí pravidelnost, přiměřená porce a dobrá chuť. Když překousnete své zraněné pocity ze vztahu s tchyní a občas zařadíte jídlo, které papal u maminky... Je z něj hotový beránek. V opačném případě si vás plete s tou sžíravou bestií, kterou promítá ze svých útrob na váš obličej. Bohové vás chraň!!! (jeden to nezvládne.)

My muži jsme v zásadě mírumilovní, ale nedostatek sexu, jakákoliv frustrace.. a hlavně frustrace z nedostatku sexu v nás spouští takový podprogram... Jsme jako na jehlách a tak vybuchujeme při každé příležitosti. Jsme fakt naštvaní a náš kompjútr pro to najde důležité racionalizace (rozumějte psychická obrana - myšlenkové vysvětlení pocitů a nálad jiným než realitě odpovídajícím způsobem): co ve vesmíru není, jak by to mělo být. A pokud je to vesmír rodiny, věřte, že z něj bude nehostinná paseka. Moudrá žena ví, že by válek ve vesmíru ubylo, kdyby ženy se svými muži spaly.

Muži by necítili tolik bezmoci. A bezmocný muž musí do akce. Jakékoliv. Je totiž strašně naštvaný. Musí se to okamžitě změnit. Naštvání vlastně ani nevnímá, zachytí většinou až ve své destruktivní jednání. Např. bouchne (asi do stolu) a zařve (asi na vás), opije se a pak bouchne (do vás) a zařve (na vesmír). A pak se omlouvá, mrzí jej to a seká dobrotu a bezmoc roste až ho zase skolí naštvání. Jak se vzdalujeme z jeskyně, jsou tyto cykly stále sofistikovanější a sofistikovanější. Naše agrese stále maskovanější a maskovanější. Takže naštvání vybublá a pohádáme se spolu klidně o jakoukoliv blbost a vůbec tomu nerozumíme. Moudrá žena se podívá do kalendáře s otázkou: "Kdy jsme to proboha zas dělali naposledy?"

Ale jsem tak unavený. Pozor na tuto odpověď! Váš muž je ztracen. Vrací se ze světa plný tržných ran. Zažil mnoho prohraných bitev. Je smutný, rezignovaný, tak všechno mu přijde líto. Jestli je unavený delší dobu a nemění se to, je to deprese. Potřebuje klid, dobré jídlo a vaše tělesné teplo. Dokonce může dojít k milování. Jak se říká, žena dělá muže. (Dá se - i z takového zofalého mimina.)

Co s tím, jestliže se muž vrací domů, je unavený, naštvaný a ještě k tomu hladový? Tak z toho si nic nedělejte, to je normální provozní stav. Stačí to jen vydržet a moc se nezajímat. On se nají, vyspí a bude zase hej!!! Tak to je emoční život mužů v kostce. A protože o něm neumíme mluvit, vypadá tak nejasně.

Ženy, nechť si nachvilku odpočnou je třeba zorientovat muže!