Milí kluci, máme to těžký. Bereme to tak, že když se staráme, nosíme kance ze světa domů, bude za to láska (u milenek a manželek je to hlavně sex, kdy se nám zachce) a nezměrný obdiv automaticky... Hádejte, kde jsme se to naučili!!! U maminky. Když jsme se jí narodili, byli jsme na ní úplně závislí. A ona nás milovala automaticky. Nosila nás přeci pod svým srdcem. Pak časem se nám to dařilo ovlivňovat tím, že jsme byli její hodní chlapečkové. Zvykli jsme si dělat, co po nás chce. Časem jsme u toho držkovali, ale více méně nějak tu lajnu drželi. Vyplácelo se to. A pokud máte pořád ženy na piedestalu jako bohyně, strategie zůstala. S jinými ženami se to bohužel nevyplácí.
Jestliže nechcete strategii měnit, zůstaňte u maminky. Občas v sousedství zaznamenáte takového slušného proplešatělého pana inženýra v kostkované košili. Žije v bytě se svou stařičkou maminkou a je její hodný chlapec i v padesáti. Máme přeci literární tradici hloupého Honzy za pecí. A české maminky si docela zvykly odstavovat své muže (ty bačkory, co nejsou k ničemu nebo ty hrubce a vzteklouny) a na jejich místo tahat nedorostlé syny (ty se zastanou, opravdu je mají rádi). A průšvih je tak z obou stran hotov. Od maminky se neodlepíte. A když odlepíte hledáte náhradnici za svou maminku. Divíte se, že vám ji ty hezký holky nechtějí hrát? Proč se vám vztahy s dalšími ženami se vám rozpadají? Samozřejmě kvůli tomu, že se v nich cítíte jako onuce nebo že z nasrání nevyjdete (protějšek se jeví neschopný?) Musíte změnit strategii a přestat být hodní chlapci.
Strategie hodného chlapce se může změnit automaticky. Prostě se vám stalo, že tu ponižující závislost na té krávě (všechny zlaté maminky, nechť prominou) jste vytěsnili a pomužsku jste si vztahy zvěcnili. Ostatní si za vašimi zády šuškají, že se chováte mačisticky. Dobře si hlídáte co za co, aby vás ty další ženy nedoběhly. Strategie se vám vyplácí neboť vše ve světě má svou cenu a ženy to vědí a rády něco obětují. A ještě tak nějak tuší, že pod tvrdou slupkou žije ten křehoučký zraněný klučina... K němu se snaží dostat, ale mají smůlu, ne?
Nejvíce podobná mamince je milenka. Protože jsme vzájemně zamilovaní, ke změnám strategií nás nic nenutí. Ona je jen pro nás (a my jsme jen pro ní? - hodní chlapečkové? - nebo je to jedno v tom poblouznění si stejně nevšimne, jací jsme). Stejně tak my nedokážeme odhadnout, jaká by mohla být z milenky manželka. Splýváme v dyádě. Jsme prostě zase v ráji, ale vězte že vesmír se svými zákonitostmi vás z ráje opět vyžene. Vždyť vaším protějškem je žena...
A milenka chce ještě víc. Její ženská touha ji velí: Když ho miluješ, potřebuješ s ním mít dítě. Ano pánové, ženy jsou jiné. Nestačí jim jen sex a blízkost. Splynutí s vámi. Potřebuje cítit ve svém těle plod vaší lásky asi jako vy potřebujete v životě sex. Příroda a vesmír jsou v tom neúprosní. Touha, která je jiná pro muže i pro ženy. Vy to netušíte a tak se tlakům podvolíte a uslyšíte z úst milované její šťastné: "Miláčku budeme mít děťátko!". To je bod zvratu.
V tomto okamžiku ztrácíte navždy v této ženě milenku a stává se z ní manželka. To je ta krutá zákonitost vesmíru. Ženy na ní také prodělají - ne každý muž se spokojí jen s manželkou. Milenky manželů se najdou i v ženině těhotenství, pomohou přenést muže přes manželčino šestinedělí... A že není normální neúplná rodina? Samozřejmě to se stává - přeci nežijeme na konci devatenáctého století, kdy se dvojí morálka muže akceptovala... na úkor ženy. Dnešní společnost umožňuje ženě ekonomicky i sociálně žít a vychovávat děti bez nepolepšitelných otců.
Ale vraťme se zpět, neboť jste našel v sobě rytíře. Budete bojovat za svou choť a robě proti všem zákonitostem a krutostem vesmíru. Vy to dáte a budete mít pro své potomky rodinu úplnou. V tomto bodě ztrácí vaše strategie zvládání vztahů, naučená od maminky, zcela půdu pod nohami. Jste vykopnuti z dyády (i když o tom ještě netušíte - počkejte, až se to narodí!) a nastává zcela reálně váš celoživotní úkol - prostě dospět v muže. V našem příběhu jde o to, jak se naučit zacházet s manželkou.
To chce zvláštní kapitolu. Musíme si však ještě na ni počkat. Mám takový dojem, že zjednodušení, které jsem v této kapitole použil, potřebuje ještě další vysvětlení. Nazvu ji:
Chlapi ouha -- kam se řítí naše mužná touha?
Nádherné, musím se smát. Ano, přesně tak to je u nás. Manžel sňatkem vyměnil maminku za mě a k tomu dostal bonus sex. Super život, říkal si. A já si naivně myslela, že časem dospěje v muže, který už nebude malým chlapečkem,o kterého se maminka bude stále starat.Bohužel ani já jsem ještě nevybrousila ze syndromu služky, takže jsem ho rozmazlovala dál a myslela si naivně, že on začně někdy rozmazlovat i mě. A protože už těch nekonečných úkolů a povinností na mě začalo být moc, začla se ze mě stávat ta hysterická fúrie, haha a z něj agresivní tupec, bohužel. Uvidím, co se dočtu dál.
OdpovědětVymazat